Česko má první oběť, stále chybí 33 dalších turistů
Projev. Je to k pláči! Katastrofa v jihovýchodní Asii, odkud neuplyne den, aby nezvyšoval počet obětí, dohnala i Česko. Ne, vskutku to není k smíchu sledovat televizní zpravodajství a otevírat stránky novin, odkud se na vás valí vlny neštěstí, přezdívané nyní japonsky „tsunami“. K rannímu croissantu či míchaným vajíčkům přidáte tedy ještě jako dezert (v médiích je to ovšem hlavní chod i bez předkrmu!) panorama fotografií. Není to vlastně hyenismus?
Ne, to je jen zpravodajství, milé děti. Hybaj na kutě! Lidové noviny hlásí, že Česko má první oběť! „Česko má první oběť, bojí se dalších“, stojí v hlavním titulku. Konečně! Zdá se, že kdybychom tu oběť neměli, museli bychom si ji sami nějak podomácku vyrobit. Třeba na Sázavě!
Ne, toto je skutečná oběť, to není žádná superstar! „Týden po tragickém úderu přílivové vlny v jihovýchodní Asii zaznamenává Česká republika první oficiálně potvrzenou oběť této přírodní katastrofy.Na thajském ostrově Pchi Pchi bylo v pátek ráno nalezeno tělo čtyřiadvacetileté české turistky,“ píší Lidové noviny. V Lidových novinách – a nutno říci, že rozsáhle i jinde -, to tak trochu jako soutěž, kam se můžete přihlásit, opravdu vypadá. Koho by to ale napadlo, že? Rodiče, ani příbuzní by o to jistě zájem také neměli.
Podobně jako u této nechtěné superstar. Podle listu jí vlna zastihla ve spánku. Nic více nevíme. „Jsme domluvení s rodinou, že nebudeme médiím poskytovat žádné informace,“ řekl včera český velvyslanec v Thajsku Jiří Šitler.
Jak jsou na tom tedy jiné listy? Deník Právo je nekompromisní: „Mrtvá Češka převezena do Prahy“. O koho jde? Vědí? Noviny citují zpravodajství televize Prima. „Televize Prima nicméně uvedla, že mladá žena byla se svým přítelem na ostrově Pchi Pchi, který vlna tsunami doslova zdevastovala. Její přítel šel ráno na moře šnorchlovat, což ho zachránilo. ´Ona si přispala, a to se jí stalo osudným,´ uvedl zpravodaj televize“ podle deníku Právo.
Mladá fronta Dnes hlásí v hlavním titulku, že chybí dalších 33 turistů, českých turistů! „Třiatřicet žen a mužů. Tolik je Čechů, kteří jsou v postižených zemích jihovýchodní Asie a o jejichž osudech nikdo nic neví,“ zahajuje deník. Stejný list přináší také „černý seznam“ turistů, kteří jsou nezvěstní. Je na nich 6 lidí, tři z toho kroměřížská rodina Manďákových – matka, otec a syn (zdrojem je Thajský červený kříž).
Vzácnou výjimkou v záplavě mediálního hyenismu jsou pouze Hospodářské noviny. Hlavní titulek listu klade důraz na něco jiného, než všichni ostatní. „Pomoc dorazila. Ale co dál?“ Ano, to je správná otázka. Co dál? Zdá se, alespoň se to šíří jako poplašná zpráva, že může vypuknout některá z epidemií. V českém tisku té epidemii mediální čelí hrdinně pouze tento list. Š
éfredaktor Roman Gallo k tomu říká: „Minulý rok na svém sklonku přinesl přírodní katastrofu, jejíž důsledky se ukazují být den ode dne horší. Média se s ní vyrovnávala podle svého založení: bulvární či zábavně orientovaná stavěla do popředí emoce a individuální lidské tragédie. Věřím, že i ze způsobu, jakým o neštěstí v Asii psaly Hospodářské noviny, byl patrný charakter našeho listu.“ Ano, to byl.
TIP: Jak funguje povinné ručení nebo AXA pojištění?
Také doufám, že stejný zůstane… … pokud právě Sabina Slonková, bývalá investigativní skandalistka, zas něco seriózního neodhalí, nebo spíše na něco zas nenaletí, že? „Naší snahou zůstane přinášet vám zprávy o tom, co skutečně podstatného se děje, ale především o tom, co to může znamenat pro váš život, práci, pro vývoj země. Našimi hlavními ´pracovními nástroji´ zůstanou analytické zpravodajství a začleňování událostí do souvislostí,“ vysvětluje bývalý šéfredaktor MfDnes a kolega Slonkové.
Za českého tsunami na Kampě to tehdy odnesl senátor Martin Mejstřík. Bývalý domovský deník Galla a Slonkové se musel omluvit. Pro jistotu se ale odvolal. Jako lehký vánek oproti tsunami vypadal ovšem novoroční (tradiční) projev hlavy státu. Tou už je druhý rok muž jménem Václav Klaus. Komu se v tu chvíli neudělalo nevolno, patří k jeho obdivovatelům.
A většina médií mu vlastně tleská! Podobně jako se nenašel na české politické scéně nikdo, kdo by k tomu vlastně řekl něco podstatného. Nebo je možné brát vážně tu půlvětu komunisty Jiřího Dolejše? Měli bychom si ale zapamatovat, kolik podlejzavců má jen Klaus na naší pokleslé politické scéně! Jak se unionista Pavel Němec i lidovec Miroslav Kalousek předhánějí ve chvále státnických projevů! O hlavním nezreformovaném Grebeníčkovi ani nemluvě!
Komentátorka Patricie Polanská v Hospodářských novinách zlehka surfuje na lehoulinké vlně ironie. „Je obtížné mluvit o uplynulém, vcelku poklidném roce v menší středoevropské zemi, jejíž hlavu státu trápí nízká volební účast či zhrubnutí politické scény. Je to obtížné nejen v situaci, kdy protipólem – obrazně a vlastně i doslova – je jedna z největších přírodních katastrof, na kterou si žijící generace pamatují. Tak jak se ´normalizují´ poměry v České republice, zdá se obtížné nesklouzávat do poněkud legračních výčtů, jak se v naší zemi postavily nové silnice, nadjezdy a podjezdy, supermarkety…“
Ale třeba to myslí vážně, kdyby tam ale nebyly ty spásonosné uvozovky… To Ondřej Neff, který se zvolna v Lidových novinách uhnízdil jako kmenový komentátor, míní, že Klausův projev byl výraz ideologie „neideologičnosti“. Jakže? „Neokázalé, tedy ´obyčejné lidské´“ hodnoty jsou jádrem Klausova uvažování, jádrem a osou jeho politické činnosti. Je to zároveň i jádro paradoxu Klause jako politika a myslitele. Výzva k obyčejnému lidskému snažení je totiž zároveň i ideologii,“ píše Neff a není to jeho drahá science-fiction. „Jakmile nějaká ideologie prohlásí sama sebe za neideologickou, nepozbývá na své ideologičnosti ani za mák,“ tne Neff do živého. Koho baví tohle neffovské plácání, nechť si dočte komentář, který nevyjadřuje stanovisko listu, sám.
To mne se nejvíce líbil ten Hanákův. Byť nesdílím zcela jeho svaté nadšení z bývalého prezidenta Václava Havla (lépe prý už bylo!), jeho styl je blíže k pravdě. Už jenom titulek je velmi přesný. Sloupkař Jiří Hanák nazval Klausův projev „hlášením“. „Novoroční projev prezidenta Václava Klause zaujal mne tím, že hlavu státu při její promluvě k občanům neohlásila prezidentská fanfára a že projev zařizovala soukromá televize Nova. Jinak mi však ze všeho nejvíce projev pana prezidenta připomínal hlášení účetního poddůstojníka: po dobu mé služby se nic mimořádného nestalo!“
Více, než Hanákův rychlý přelet nad Klausovým hnízdem, si opravdu nynější prezident nezaslouží. Myslím, že nestojí tolik za to ani komentátoru Petru Uhlovi hned vedle.
Klausův projev (podruhé opět na stojáka) byl zkrátka jenom potvrzením té zatuchlé neonormalizační pohody, v níž se prezident podobá dozorčímu na bráně a národ zírá na tsunami. Ale pozor, brzy přijde druhé pokračováná Superstar, jak oznamuje lehce proódesácká (stále, i teď za Laundera) televize Nova, takže je to vlastně jedno. Přesto je ale jedno „slovíčko“, které mne u tohoto projevu zaujalo. A to slovíčko „stáří“. Ten malý nepatrný akcent, jenž zazněl v Klausově novoročním spíči.
„Nechť jsou předmětem našeho snažení obyčejné, lidské, konzervativní, trochu tradicionalistické, a proto neideologické cíle. Zdůrazněme úctu k rodině, dětem a stáří,“ řekl. Vnímavý posluchač v tom malém pozastavení nad slovem „stáří“ nemohl nezaslechnout vzkaz syna matce. Devadesátiletá matka Marie K. o vánocích prodělala malou operaci kyčelního krčku: spadla totiž nešikovně ze židle a vyprošťovat ji museli z bytu dokonce hasiči po žebříku.
Při tomto slovu se jistě alespoň trochu matka Marie, matka syna Václava, nepatrně usmála. Tím známým úsměvem svého syna. Dostala vzkaz.
TIP: Jaké má podmínky půjčka online ihned?
Publikováno: 20. 5. 2005
Cílem portálu Vdenik.cz je poskytnout návštěvníkům důležité informace co nejpoutavější formou. Články píšeme o diskutovaných tématech z nejrůznějších oblastí - např. z podnikání, pojištění, nejnovějších trendů ve světě či cestování. Vždy míříme na největší srozumitelnost a čtivost.
Více
