Nevylévejme s náhradním výživným vaničku i s dětmi!

Má stát garantovat náhradní rodinné výživné? Nebo se dokáže rodina postarat sama o sebe? Minulý týden Senát odmítl návrh zákona, který chtěl po státu, aby platil dlužné částky za rodinné výživné – a následně je vymáhal na dlužníkovi.

Aby nebylo mýlky: patřím k těm, kteří považují podporu státu za potřebnou. Nelze ale zůstat jenom u výživného: chystám v krátké době novelu, kterou bych ráda zařadila do speciálního zákona, která se bude rodinami s malými dětmi zabývat samostatně.

Rozpad rodiny

Po rozpadu rodiny jeden z rodičů pečuje o dítě a ten druhý má přispívat na jeho výživu částkami, které při rozvodovém řízení stanoví soud. Na spektru argumentů, které zazněly minulý týden v Senátu, byla vidět míra neporozumění, která toto téma provází.

Odpůrci zákona tvrdí, že si mají problém s výživným vyřešit mezi sebou sami rodiče. Říkají, že je to ryze jejich soukromá záležitost, to znamená, že je to věc rodičů. Rodina si má pomoci sama, respektive ten rodič, který o dítě pečuje a nachází se v hmotné nouzi. Argumentují slovy: Proč by měl stát doplácet na neukázněné rodiče, nakonec zaplatíme výživné my všichni, tvrdí.

Mám za to, že by stát měl dostát své povinnosti garantovat zajištění slabým rodinám, které jsou z velké části na podporu odkázány. V senátní rozpravě zaznělo, že je možné, ne-li nutné, náhradní výživné vyplácet a následně vymáhat jeho neplacení státem a to například finančními úřady. Nemyslím si totiž, že to povede ke zneužívání ani k rozpadu rodin. V tomto případě jsou totiž rodiny již dávno rozpadlé.

Těm rodičům, kteří na svých bedrech nesou ekonomické zajištění rodiny i působení výchovné by se tím přece výrazně ulehčila situace. Nevylévejme s náhradním výživným vaničku i s dětmi. Ty totiž opravdu za nic nemohou…

TIP: Jak funguje půjčka Creditas ale také úvěr na rekonstrukci?

Podaná ruka

Odpůrci řešení garantovat výživné státem říkají, že v naší zemi existuje rozsáhlá a dobře zajištěná sociální síť. Ano existuje, výchova dětí je však dlouhodobou a nákladnou záležitostí, pokud rodina i ta neúplná, chce dítěti zajistit kvalitní vzdělání a připravit je do života. Myslím, že stát obecně příliš rodiny nepodporuje – a speciálně rodiny s malými dětmi.

Zeptejte se jakékoliv matky, která sama pečuje o své dítě, jaké to je, a neříkejte, že si za to mohou samy! Ve vztahu jsou vždy dva partneři. Tím, že zabráníme podpoře těm, kteří o děti sami (nemusí to být vždy jenom matky) pečují, postihneme pouze je, nikoliv ty, kteří odmítají peníze vyplácet. Copak je to hodně s ohledem na rozvoj malých osobností, které jsou konfrontovány v nerovném boji od dětských let? Proč stát nepomáhá matkám těchto dětí i tak, aby mohly plnit obě role: totiž být ekonomicky aktivní a současně se o děti starat?

Existuje přece možnost, jak například zvýhodnit zaměstnavatele, kteří (i na zkrácený úvazek) zaměstnají matku malých dětí. Že to zatím nikoho nenapadlo? Proč se nad tím nikdo nezamýšlí? Proč například nezvýhodnit také daňově ty zaměstnavatele, kteří zaměstnají matky malých dětí? Nabídneme-li šanci lidem, kteří se často ocitají na pokraji veřejného zájmu, nic tím neztratíme. V případě rodičů s malými dětmi, kteří jsou již tak vystaveni velkým sociálním tlakům, jim můžeme podat ruku ve chvíli, kdy ji nejvíc potřebují.

Proč nezvýhodnit daňově ty zaměstnavatele, kteří zaměstnají matky malých dětí?

TIP: Jak funguje Česká pošta sledování zásilky?