Moje SUV – Terénní ARO pro radost
ARO M461 se vyrábělo v Rumunsku v letech 1963 – 1975 a koncepčně vycházelo ze sovětského GAZu 69. Vojenská léta si odsloužilo především v rumunské armádě, výjimečně i u nás. Dřív se M461 používala na práci, ovšem dnes jde o sběratelský kus. Případně dělá radost lidem, jako je pan Štochl.
Letní láska
Jako majitel firmy nabízející náhradní díly na auta východního bloku využívá svoji „eMku“ převážně k reklamním účelům. Tento osmimístný kousek jste ostatně mohli vidět na letošních Legendách, ovšem bez přítomnosti majitele. „Musel jsem pracovně odjet do zahraničí, tak mě tam ARO vzal můj kamarád Honza Šrajer.“
Auto je v zachovalém stavu, bez větší koroze a oděrek. Plátěná střecha vypadá, jako by sjela z výrobní linky teprve nedávno. „Auto mám už 9 let, většinu času ho parkuji v garáži.“ Z vyprávění se dozvídáme, že pokud je skutečně krásné letní počasí, vyjede si s ním majitel na projížďku bez střechy. „Taková auta už dneska nejsou, a pokud ano, jsou většinou zničená a shnilá. V Čechách zbylo jen pár nadšenců, kteří jim dávají podobnou péči jako já.“
Dvojče GAZ 69
Nemůžeme si nevšimnout velké podobnosti s legendárním sovětským Gazíkem, proto se pana Štochla ptáme, jestli si obě auta lidé nepletou. „Furt. Když s tím někam přijedu, lidi mi říkají, že mám pěkného GAZe, takže jsem rád, že to lidem osvětlíte.“
Sundat střechu je poměrně snadné, jednoduchý systém provlékání zajistí, že máte střechu dole hned, horší je ji poté nasadit zpět, v jednom člověku docela náročný úkol. Dřív byl majitel, co se týče srazů, aktivní. Dnes na ně vyrazí jen výjimečně. Ať už je to z důvodu časové vytíženosti nebo lidského faktoru.
„Víte, doba i lidi se docela změnili, takže už to není jako dřív,“ dodává posmutněle pan Štochl. Sundat střechu je poměrně snadné, jednoduchý systém provlékání zajistí, že máte střechu dole hned. Horší je ji poté nasadit zpět, v jednom člověku jde o docela náročný úkol.
Nový motor kvůli pojistce
Mechanické počítadlo stavu ujetých kilometrů ukazuje 80 485 kilometrů, a kromě natrženého sedadla spolujezdce a unavené gumové manžety řadicí páky„eMce“ nic není. Svoji zásluhu na tom má kompletní renovace dokončená v roce 2005.
Na otázku ke spolehlivosti se majitel pousměje. „Je to auto z východního bloku, pořád tam je co opravovat, ale jsou to většinou drobnosti. Akorát mi nedávno začal zlobit termostat, tak se na to budu muset podívat.“ Ve výrobním závodě dostalo ARO čtyřstupňovou manuální převodovku a benzínový motor M207. (2512 ccm, 67 koní, 160 Nm) Ten byl ale později nahrazen motorem L25 (2495 ccm, 83 koní, 170 Nm).
“Dělá to tak spousta eMkařů, za prvé kvůli pojištění, protože nad 2500 ccm platíte nejvyšší možnou sazbu, a za druhé kvůli výkonu.“ Při běžné jízdě spotřebuje M461 s tímto motorem průměrně 13.5 l / 100 km. Nám se nejvíc líbilo startování klikou a nízký volnoběh, který se pohyboval kolem pěti set otáček za minutu.
Garážová budoucnost
ARO M461 má dvě tuhé nápravy a odpružení pomocí listových per, proto o jízdním komfortu nemůže být řeč. „Optimální cestovní rychlost je osmdesát za hodinu, já jezdím devadesátkou, to už je trochu hlučnější. Jde jet i sto deset, ale to už je pak smrt,„ říká majitel s úsměvem.
Auto nemá přídavnou redukční převodovku. Jedna páka tu slouží k připojení pohonu 4×4, ovšem redukci simuluje hodně krátká jednička. „První kvalt na silnici ani nepoužívám, rozjíždím se na dvojku, takže to má vlastně třístupňový manuál“, žertuje majitel.
První rychlostní stupeň ani zpátečka nejsou synchronizovány. Nakonec nás ještě zajímaly plány do budoucna. „No, ARO bude zase nějakou dobu stát v garáži. Když mi vyjde čas, dám opravit ten termostat. Auto si nechám, dokud to půjde, pro mě je to srdcová záležitost a nehodlám se jí jen tak zbavit. Už se těším, až si zase někdy vyjedu při západu slunce,“ uzavírá pan Štochl.