Do Sněmovny patří také liberálové
Příchod Jiřího Paroubka do čela vlády zdánlivě vložil trumfy do rukou těm, co tvrdí, že spásným aranžmá je pro českou politickou scénu bipolární model, v němž spolu zápasí občanští a sociální demokraté.
Technokratický premiér slovy i skutky dává zapomenout úvahám o budoucnosti „jazýčků na vahách“ – ať už lidovců, nebo menšího liberálního uskupení.
Přesto to byl právě Paroubek, kdo nedávno – navzdory svému nadšení pro „silné“ většinové kabinety – poznamenal, že potenciálním koaličním spojencem ČSSD by mohl být liberální subjekt, který tuzemské politice tolik schází.
TIP: Jak funguje online půjčka ihned nebo také expres půjčka bez doložení příjmu?
Alternativa ODS
Snad veškeré debaty, jež doposud o vyhlídkách českých liberálů proběhly, byly vedeny snahou vytvořit alternativu Topolánkově ODS a zaplnit prázdné místo ve zdejším parlamentním spektru.
Integrace liberálů a jejich průnik do Poslanecké sněmovny je podle některých vrcholně žádoucí pro sociální demokracii, které v budoucnu hrozí oscilování mezi riskantními variantami partnerství buď s ODS, nebo KSČM.
Spolupráce stran
Pes není zakopán v nacházení konsensu se stranami tu nalevo, tu napravo. Pro zásadní reformy penzí či zdravotnictví je vhodná kooperace ČSSD a ODS, spolupráce demokratické levice s KSČM by mohla naopak zdůraznit sociální kontext politiky a postupně zadusit dodnes vlivný chór stalinistů.
Jak „velká“ pravo-levá, tak silná „levicová“ koalice by však vnesla značný chaos mezi členy a voliče ČSSD.
Vnitřní pnutí by mohlo posléze vystřídat i štěpení a pozvolná marginalizace sociální demokracie. Experimentovat s těsným svazkem s úhlavním protivníkem nebo nereformovaným molochem, natož subjekty v evropské rovině evidentně protiintegračními, by ČSSD mohlo přijít draho.
A pokukovat po něčem tak neuchopitelném, jako jsou Nezávislí demokraté, by věstilo ztrátu soudnosti.
Příkop mezi ČSSD a lidovci
Bývaly časy, v nichž kvetla družba především mezi sociálními demokraty a lidovci. Josef Lux nastavoval vstřícnou tvář Miloši Zemanovi a Cyril Svoboda Vladimíru Špidlovi. S nástupem Miroslava Kalouska se poměry začaly měnit a mezi oběma stranami byl vyhlouben příkop abnormálních rozměrů, jehož provizorní přemostění sotva bude mít delší životnost než do řádných parlamentních voleb.
Své navíc páchá i konzervativismus lidovců, hovoří-li se o typických „pokrokových“ tématech – registrovaném partnerství, protidrogové politice, odluce církví od státu, eutanazii či ženské emancipaci.
Pohled na ekonomické koncepce a míru (de)regulace hospodářství sociální demokraty a liberály po staletí odlišuje, ovšem v oblasti lidsko-právní, ochrany menšin, dynamiky politického systému jsou si oba proudy blízko.
A koneckonců úsilí soc. dem. vlád o alespoň nějakou reformu veřejných financí a sociálního státu mnohé napovídá i o sbližování v konfliktních otázkách.
Přitom však nelze přehlédnout přetrvávající psychologické bariéry. ČSSD by mohly pomoci hlubší analýzy liberálních kořenů sociálně-demokratického hnutí, liberálům pak opuštění černobílých ideologických schémat založených zejména na rigidních tezích o daňové politice a přerozdělování výnosů.
Kdo po unii svobody
Nepominutelný otazník každopádně visí nad formální značkou možného liberálního souputníka sociální demokracie. Unie svobody si odpracovala své v posledních třech koaličních vládách. Na jedné straně svou solidností získala jistý respekt v řadách ČSSD, na straně druhé jí citelně prořídly řady členů.
Do dneška vydrželi jen obratní pragmatici okolo Pavla Němce a věrní stoupenci hrdého loga a dřevních zásad US, jimž Němcův styl nesedí a jejichž srdcím bližší je idealismus Svatopluka Karáska.
Mezi názorově příbuznými partajemi je US-DEU považována za politickou mrtvolu, která až příliš kývala socialistům. Dokonce už není ani poptávka po jejích mandátech a státním rozpočtem slušně živené pokladně. Z módy zatím nevyšli Evropští demokraté, ačkoli ani jejich předseda Jan Kasl nemá na růžích ustláno.
Celorepublikový věhlas ED se proti očekávání nekoná, přesto stále lákají nové sympatizanty jak z prostředí někdejších členů ODS, US a ODA, tak politických zelenáčů. Evropští demokraté se však dosud nezbavili tradiční nemoci menších liberálně-konzervativních uskupení – odhodlání být za všech okolností důslednější pravicí než ODS.
Přitom se stěžejní neobdělané pole rodícím se subjektům nabízí v politickém středu, místě ošidném, leč v případě úspěšného zakotvení velmi plodném. O zajímavý ústup od ideologie se pokusilo Sdružení nezávislých kandidátů se svým politickým lídrem Josefem Zielencem.
Občas se sice doslýcháme i o bouřích ve sklenici vody SNK, nicméně Zieleniec, který přemítal o programovém „rozkročení“ již v dobách svého angažmá v ODS, umí krize přecházet s dobře nacvičeným nadhledem. Nemluvě o cenné devíze spočívající v jeho evropské image.
Osvěžující jsou aktivity štiky v liberálním rybníce, strany LiRA, s mizivým počtem členů, zato ale s originálními nápady a manažerským talentem. Chytrá je např. myšlenka opřít novou liberální formaci o senátní Klub otevřené demokracie. Je škoda, že osobnosti v něm působící dobrovolně stojí mimo hlavní dění. LiRA si navíc zaslouží pochvalu za nezvyklé upozaďování vlastních ambicí a prosazování integrace liberálů na programovém základě.
Zatím posledním výsledkem snah sdružit liberální síly je Pražská výzva, signovaná reprezentanty Evropských demokratů, Zelených, US, ODA,
Cesty změny a Strany pro otevřenou společnost, která směřuje k jednotnému postupu při komunálních volbách v hlavním městě, avšak zdaleka neznamená nalezení společné řeči zmíněných subjektů pro parlamentní volby.
Individuality „zlobí“
Potíž liberálních stran nejen u nás je v tom, že svým světonázorovým profilem přitahují výrazné individuality, jež se těžko podřizují jiným, byť většinovým stanoviskům. Dokud se nedokáží přizpůsobovat určité programové a personální disciplíně, zůstanou vratkou půdou politiky a voličské pozornosti nedojdou. Trpké ovoce pak s nimi sklidíme i my ostatní.
Politické hřiště budou nadále lajnovat pouze ti silní. Občanští demokraté se budou zapáleným národovectvím houževnatě odsouvat na krajní pól politiky a sociální demokracie bude vystavena pokušení uzavírat v zájmu „politické stability“ smlouvy s ďáblem. Špičky ČSSD již léta řeší dilema, zda liberály pohltit, nebo je coby své užitečné spojence nechat vyrůst za branami Lidového domu.
Jiří Paroubek avizuje náklonnost k druhé cestě. V příští Sněmovně však patrně liberální nováček ještě nezasedne. Třeba mu ale po nadcházejících volbách v konstituování pomůže politické uspořádání svádějící ke kartelu „velkých“, zhusta odkrývajícímu jejich slabiny a část občanů motivujícímu k vyhlížení alternativ.
Autor je politolog a poradce předsedy Sněmovny, v textu, který vyšel 7. září v deníku Právo, vyjadřuje své osobní názory.
Špičky ČSSD již léta řeší dilema, zda liberály pohltit, nebo je coby své užitečné spojence nechat vyrůst za branami Lidového domu.
TIP: Co pořídit v obchodě Gate shop?
Publikováno: 30. 10. 2007
Cílem portálu Vdenik.cz je poskytnout návštěvníkům důležité informace co nejpoutavější formou. Články píšeme o diskutovaných tématech z nejrůznějších oblastí - např. z podnikání, pojištění, nejnovějších trendů ve světě či cestování. Vždy míříme na největší srozumitelnost a čtivost.
Více
