Islám a demokracie: Projekt, který stojí za kvalitní diskusi
Je islám kompatibilní s demokracií? Jaké jsou možnosti spolupráce evropských zemí se zeměmi, v němž hraje islám silnou roli? Existuje společná kultura středomoří? Má se Evropa bát emancipace islámské kultury? Takové a jiné otázky zazněly na konferenci, která si ve dnech 29. a 30. září dala za cíl nabídnout otevřenou a kritickou diskusi k tématu, který hýbe nejen Evropou a islámskými zeměmi, ale doslova celým světem.
Pořadateli byly provincie a město Benátky, Iniciativy evropských demokratů (idee) a Evropská demokratická strana (EDS).
V úvodním panelu vystoupil Andrew Kohut, ředitel Pew Research Center, který nabídl auditoriu velmi působivou škálu „tvrdých dat“, monitorující charakter a vývoj myšlení v islámských a o islámských zemích na vzorku 33 000 respondentů.
Expozice s názvem „Touha po demokracii v muslimském světě“ se stala leitmotivem pro intervence, které v různé obměně pracovaly více s intelektuální kapacitou analýzy a působivé syntézy. Takové bylo například vystoupení Burhana Ghaliouna, ředitele Centra pro studia současného Východu při pařížské Sorbonně, jenž působí zároveň v konzultačním týmu Spojených národů pro rozvoj a humanitární pomoc.
Oddělit islám od státu
Je ale vůbec na místě srovnávat islám a demokracii? Proč vlastně dnes nemáme tendenci srovnávat demokracii a křesťanství? Základním tématem, k němuž se hosté vyjadřovali, byly zejména parametry vztahu islámu ke společnosti: islámu a státu, islámu a práva, islámu a občanské společnosti.
Oddělení církve od státu, které umožnilo západním společnostem projít k současné podobě demokracie, ale není cizí ani společnostem, v němž si nárokuje své místo islámské právo. „Podobně jako západní společnost prošla fází uvědomění si individualizace, srovnatelné procesy nyní probíhají i v rámci zemí, jež míváme ve zvyku označovat za islámské,“ prohlásil například Khaled Fouad Allam, profesor Univerzity v Janově.
Často se na konferenci hovořilo o tzv. arabském jaru – míněny politické procesy v Libanonu, Sýrii a Saudské Arábii, které vnášejí nové prvky do povahy tamních režimů. „Neměli bychom si ale zastírat, že některé z těchto procesů mají povahu spíše kosmetickou, a nezasahují ve společnosti hlouběji,“ prohlásil bojovně Malek Chebel, antropolog a spisovatel, autor knihy Manifest pro osvícený islám. „Přesto je ale zapotřebí se dívat na tyto procesy pozorně. Nepochopíme-li jejich povahu, spouštíme tím časovanou bombu,“ varoval.
Ústředním tématem se stala především povaha islámu, o nějž zápasí na jedné straně tradicionalisté (ne-li přímo ultra-ortodoxní síly), a na druhé straně reformisté: Je vůbec možné nastolit sekularizovaný režim ve státech, kde je 90% muslimů? Vypadá to skoro jako nemožné, ale někdo se zeptal: „Promiňte, nezapomněli jste na Turecko?“
Směrem k islámské demokracii?
Proč se nikdo nediví, když se říká „křesťanská demokracie“, ale nikoho nenapadne „islámská demokracie“? Islám není pouze jeden, shodli se ve své většině účastníci konference, která měla druhý den zastoupení méně univerzitní, ale spíše politické. V Dóžecím paláci, centru benátských dějinných aspirací, pokračovala rozprava, která usilovala o to, nabídnout řešení k tématu, často vnímaném jako „velký problém“. „Otázka nestojí tak, zda je islám kompatibilní s demokracií, ale jak by mohl být s demokracií kompatibilní,“ řekl Josep Borell, předseda Evropského parlamentu.
V sále, na jehož stěnách si mohli návštěvníci a řečníci prohlédnout památné výjevy z bitvy u Lepanta roku 1571, kde se utkaly aliance křesťanských a tureckých flotil, zazněla slova o možnosti společného soužití evropských zemí a zemí arabských. „Nazývám to podle Pascala otázkou rozlišení řádů,“ připomněl François Bayrou, předseda Svazu francouzské demokracie (UDF) a spolupředseda Evropské demokratické strany (EDS).
„Jsou řády náboženské a řády občanské,“ řekl. „Já jsem křesťan, katolík, ale také občan,“ doplnil Bayrou. Rozměr rozpravy, která se z dálky vyhnula demagogickým konstrukcím a kultivovala ducha tolerantní diskuse, potvrdilo i vystoupení předsedy italského parlamentu Piera Ferdinanda Casiniho – jinak také kandidáta na lídra pravice (proti Silviu Berlusconimu) do parlamentních voleb, které Itálii čekají na jaře příštího roku.
Závěr patřil Francesku Rutellimu, předsedovi Kopretiny (La Margherita) a spolupředsedovi EDS, který krátce předal slovo řečníkovi, na něhož všichni novináři v sále čekali: předsedovi kandidátky Unie a čestnému předsedovi EDS Romano Prodimu.
Projev Prodiho už nebyl ani analýzou, ani syntézou, ale přímým projektem, jak realizovat partnerství v prostoru středomoří se zeměmi, které dokázaly realizovat reformy (např. Maroko), ale i zeměmi, které stojí na jejich prahu. „Nestačí jen mluvit o kompatibilnosti, je třeba uskutečnit konkrétní věci,“ řekl Prodi.
Jednou z nich je i rozjezd banky, která by takové projekty financovala, další z nich je intenzivní spolupráce mezi univerzitami, které vychovávají elity budoucnosti. Prodi mluvil jako budoucí premiér Itálie, v což doufají všichni ti, kteří věří v konec Berlusconiho éry.
V neformálních diskusích bylo zjevné, že mnoho z námětů, které zazněly na konferenci, získaly v kuloárech přesnější podobu. Spokojený mohl být i profesor z Římské univerzity Franco Rizzi, který uzavíral diskusi prvního dne. Naplnila se jeho slova, že pouze při dobré koncentraci myšlenek, lze úspěšně realizovat dobré cíle. Nejen do druhého dne.
TIP: Co je to půjčka bez úroků, SMS půjčka ihned úplně každému nebo třeba rychlá půjčka bez doložení příjmu?
Publikováno: 19. 6. 2006
Cílem portálu Vdenik.cz je poskytnout návštěvníkům důležité informace co nejpoutavější formou. Články píšeme o diskutovaných tématech z nejrůznějších oblastí - např. z podnikání, pojištění, nejnovějších trendů ve světě či cestování. Vždy míříme na největší srozumitelnost a čtivost.
Více
