Jak se počítá rychlost – vzorec, výpočet

Rychlost je jedním z hlavních parametrů, které charakterizují pohyb tělesa. Počítání rychlosti je důležité v oblasti fyziky i v mnoha dalších odvětvích, jako je doprava, sport či technika. Jak vypočítat rychlost a jak spočítat rychlost při ovlivňujících faktorech nebo jak se počítá rychlost při omezujících faktorech?
Základní definicí rychlosti je vzdálenost (dráha) kterou těleso urazí za určitý čas. Rychlost je tedy číslo, které udává, jak rychle se těleso pohybuje. Nejčastěji se vyjadřuje v metrech za sekundu (m/s) či kilometrech za hodinu (km/h).
Rychlost se ve fyzice a matematice značí jako malé v. Z odborného hlediska se jedná o poměr dráhy (s), kterou těleso urazí za čas (t). Přestože může na první pohled výpočet rychlosti vypadat složitě, ve skutečnosti se jedná o velice jednoduchou rovnici, kterou každý zvládne spočítat.
Shrnutí článku
Rychlost je fyzikální veličina, která popisuje, jak rychle se objekt pohybuje.
Základní vzorec pro výpočet rychlosti je v = s / t neboli vzdálenost děleno časem.
Výpočet rychlosti se vyjadřuje jako poměr dráhy, kterou objekt urazil, k času, za který ji urazil.
Rychlost může být průměrná (průměr během daného času) nebo okamžitá (aktuální v daném okamžiku).
Existuje mnoho druhů rychlosti, přičemž některé mohou vyžadovat odbornější vzorce pro výpočet rychlosti.
Výpočet rychlosti
Pro výpočet rychlosti existuje několik matematických vzorců. Základním vzorcem pro výpočet rychlosti je vztah mezi rychlostí, vzdáleností a časem, který zní:
rychlost = vzdálenost / čas
Tento vzorec pro výpočet rychlosti platí pro pohyb přímočarým a konstantním tempem, kdy se těleso pohybuje rovnoměrně. Pokud se jedná o pohyb zrychlený či zpomalený, je třeba použít složitější matematické vzorce.
K výpočtu rychlosti se obvykle používá vzorec rychlosti, který vyžaduje znalost vzdálenosti a času, nebo kombinaci dalších veličin, jako je akcelerace. Rychlost je tedy rovna podíl vzdálenosti, kterou objekt urazí za určitý čas.
Jak vypočítat rychlost – definice
Výpočet rychlosti může být použit v různých kontextech a oborech, například v dopravě a přepravě, fyzice, matematice nebo sportu. Díky vzoru pro výpočet rychlosti lze například zjistit rychlost, jakou se pohybuje auto nebo běžec, mimo to také rychlost zvuku, objektů ve fyzikálních experimentech či jiných příbuzných veličin.
Důležité u postupu, jak vypočítat rychlost, je také zmínit, že výpočet rychlosti je závislý na jednotkách použitých pro vzdálenost a čas. Při výpočtu je proto potřeba zvolit odpovídající jednotky a přizpůsobit se danému systému měření.
Rychlost je tzv. skalární veličina – to ve zkratce znamená, že nemá směr a její hodnota závisí pouze na přesunuté vzdálenosti a čase.

Vzorec pro výpočet rychlosti – okamžitá rychlost
Okamžitá rychlost udává rychlost tělesa v konkrétním okamžiku jeho pohybu. Ukázat si ji lze například na tachometru v autě – ten ukazuje aktuální rychlost, kterou řidič jede, tedy okamžitou rychlost auta v daném okamžiku.
Zatímco průměrná rychlost ukazuje, jak rychle se těleso pohybovalo v průměru, okamžitá rychlost ukazuje, jak rychle se pohybovalo v každém jednotlivém okamžiku. To je důležité například pro již zmíněné řízení auta, kdy řidič potřebuje znát aktuální rychlost na tachometru, aby mohl bezpečně reagovat na situaci na silnici.
Výpočet okamžité rychlosti je trochu složitější než výpočet průměrné rychlosti. V matematice se k tomu používá koncept derivace. Pro jednodušší představu, okamžitou rychlost v daném okamžiku lze aproximovat jako průměrnou rychlost ve velmi malém časovém intervalu kolem tohoto okamžiku.
Zkrácený vzorec pro okamžitou rychlost je:
v = ds / dt
Pokud jde o kompletní vzorec pro výpočet okamžité rychlosti, lze jej napsat takto:
v(t) = lim Δt→0 [x(t + Δt) – x(t)] / Δt
v(t) = okamžitá rychlost v čase t
x(t) = polohová funkce v čase t
Δt = časový interval, který se blíží k nule
Okamžitá rychlost je v matematice a fyzice definována jako limita průměrné rychlosti, když se časový interval blíží k nule. Matematicky lze okamžitou rychlost vyjádřit diferenciací polohové funkce podle času.
Výše zmíněný vzorec pro výpočet rychlosti je základem pro diferenciální počet a umožňuje vypočítat okamžitou rychlost pro libovolný okamžik v pohybu objektu.
Jako názorný příklad poslouží pohyb míče hozeného do vzduchu. Jeho rychlost se neustále mění. V nejvyšším bodě jeho dráhy je jeho okamžitá rychlost nulová, zatímco v ostatních bodech dráhy se mění v závislosti na čase.
Vzorec pro rychlost – průměrná rychlost
Průměrná rychlost udává, jakou průměrnou rychlostí se těleso pohybovalo po určitou dráhu za určitý čas. Nejedná se tedy o rychlost v konkrétním okamžiku, nýbrž o celkový průměr rychlosti během pohybu.
Průměrná rychlost se značí malým v a počítá se tak, že se celková dráha (s), kterou těleso urazilo, vydělí celkovým časem (t), za který tuto dráhu urazilo. Matematicky lze tuto operaci vyjádřit jednoduchým vzorem:
v = s / t
v = rychlost
s = dráha (vzdálenost)
t = čas
Tento vzorec pro rychlost lze použít pro jakýkoli pohyb, kde je známa vzdálenost a čas.
V základu se průměrná rychlost udává v metrech za sekundu (m/s). V běžném životě se však lze mnohem častěji setkat s kilometry za hodinu (km/h). Jednotky však lze mezi sebou jednoduše převádět. Stačí si pamatovat, že 1 kilometr za hodinu je roven 1 000 metrů za 3 600 sekund, tedy 1 m/s je roven 3,6 km/h.
1 km/h = 1000 m / 3600 s = 1/3,6 m/s
1 m/s = 3,6 km/h
A proč zrovna 3 600 s? Jednoduše – 1 hodina je rovna 60 minutám, stejně tak 60 minut je rovno 3 600 sekundám (1 minuta se skládá z 60 sekund, 60 minut * 60 sekund je tedy 3 600 sekund).
Když například auto ujede vzdálenost 240 km za 4 hodiny, jeho průměrná rychlost se vypočítá tak, že se dráha 240 km (s) vydělí časem 4 h (t). V tomto případě je průměrná rychlost (v) 60 km/h.
Pokud se osoba pohybovala rychlostí 60 kilometrů za hodinu po dobu 3 hodin, je možné použít tento vzorec k výpočtu průměrné rychlosti. Přesunutá vzdálenost je 60 km/h * 3 h = 180 km.
Průměrná rychlost je tedy 180 km / 3 h = 60 km/h.

Vzorec pro výpočet rychlosti – dopravní rychlost
Dopravní rychlost je pojem, který se používá v dopravě a logistice pro vyjádření efektivnosti přepravy zboží nebo osob. Udává průměrnou rychlost, s jakou se zboží nebo osoby přepravují z jednoho místa na druhé.
Tento pojem zároveň zohledňuje i veškeré zdržení spojené s přepravou, jako jsou například nakládky, vykládky, čekání na spojení nebo dopravní zácpy. Při výpočtu je tedy potřeba se ujistit, zda je ve vzorci zahrnuta celková vzdálenost a čas, nejen samotná vzdálenost a čas jízdy.
Vzorec pro výpočet dopravní rychlosti je stejný jako u průměrné rychlosti, tedy:
v = s / t
v = rychlost
s = celková vzdálenost
t = celkový čas
Pokud je potřeba vypočítat například rychlost automobilu, který ujede vzdálenost 200 km za 2 hodiny, je možné použít vzorec pro výpočet rychlosti následovně:
v = 200 km / 2 h = 100 km/h
Rychlost automobilu je tedy 100 km/h.
Jak již však bylo zmíněno výše, u dopravní rychlosti je třeba brát v potaz celkovou vzdálenost a čas na cestě. Například dopravní dispečink musí při plánování dopravy (například nábytku) vzít v potaz všechny možné faktory, které mohou rychlost vozidla ovlivnit, tedy například čas strávený nákladem a výkladem zboží, zatížení vozu či dopravní zácpy.
Dopravní rychlost může ovlivnit hned několik faktorů:
- dopravní infrastruktura – kvalita silnic, železnic a dalších dopravních cest
- dopravní zácpy – v hustém provozu se dopravní rychlost výrazně snižuje
- druh dopravy – letecká doprava je obvykle rychlejší než silniční nebo železniční doprava
- organizace přepravy – efektivní plánování tras může dopravní rychlost výrazně zvýšit
Při výpočtu rychlosti je důležité si uvědomit jednotky, ve kterých jsou vstupní hodnoty udávány. V tomto případě se předpokládalo, že vzdálenost je udána v kilometrech a čas v hodinách, což vedlo k výsledku v kilometrech za hodinu (km/h).

Jak spočítat rychlost při ovlivňujících faktorech?
Rychlost je fyzikální veličina, která udává, jak rychle se těleso pohybuje. Rychlost se spočítá jako podíl přesunuté vzdálenosti a času potřebného k tomuto přesunu. Ovlivňující faktory mají vliv na rychlost tělesa a mohou ji zvýšit nebo snížit. Jak spočítat rychlost při ovlivňujících faktorech a jaké faktory to jsou?
- povaha povrchu
- tření
- úhel sklonu
- hmotnost tělesa
- síla pohonu
Povrch, po kterém se těleso pohybuje, může ovlivnit jeho rychlost. Například hladký povrch umožňuje rychlejší pohyb než nerovný nebo kluzký povrch. Rychlost tělesa může ovlivnit také jeho hmotnost. Tělesa s větší hmotností obvykle vyžadují více síly k pohybu, jinak řečeno, těžší tělesa se pohybují pomaleji.
Pokud se těleso pohybuje po svažujícím se povrchu, může rychlost ovlivnit i úhel sklonu. Čím strmější je svažující se povrch, tím rychleji se těleso pohybuje dolů. Stejně tak ji může ovlivnit síla pohonu, která na těleso působí. Vyšší síla pohonu zvyšuje rychlost tělesa.
Tření je síla, která působí proti pohybu tělesa. Vyšší tření brání pohybu a zpomaluje těleso.
Při ovlivnění faktory povahy povrchu, třením, úhlu sklonu, hmotností tělesa a sílou pohonu je nutné tyto faktory zohlednit v přesunuté vzdálenosti a čase. Například, pokud se těleso pohybuje po nerovném povrchu s větším třením, bude přesunutá vzdálenost menší než na hladkém povrchu s menším třením.
Jak se počítá rychlost při omezujících faktorech?
Jak se počítá rychlost při omezujících faktorech? Rychlost se vypočítává jako podíl přesunuté vzdálenosti a času, který je k přesunu potřeba.
V případě, že se těleso pohybuje po rovné dráze konstantní rychlostí, je možné použít základní vzorec pro rychlost, tedy v = s / t, kde v je rychlost, s je přesunutá vzdálenost a t je čas, který je k přesunu potřeba.
Omezující faktory se vztahují na situace, kdy je možné dosáhnout maximální rychlosti kvůli různým podmínkám. To může zahrnovat tření, gravitaci, vzdušný odpor nebo jiné vnější síly.
Například, pokud se osoba pohybuje autem po sjezdovce, tření mezi pneumatikami a povrchem by mohlo být omezujícím faktorem. V tomto případě by bylo potřeba upravit vzorec rychlosti tak, aby zohledňoval tření.
Dalším příkladem může být pohyb padajícího objektu pod vlivem gravitace. Zde je gravitační síla omezujícím faktorem. Opět by bylo potřeba upravit vzorec rychlosti tak, aby zahrnoval gravitační sílu.
V případech, kdy je omezujícím faktorem vzdušný odpor, se vzorec rychlosti také upravuje. Vzdušný odpor závisí na rychlosti objektu a jeho ploše, která je vystavena vzdušnému proudu. Tento omezující faktor lze vyjádřit pomocí diferenciální rovnice a numerických metod.
Je důležité si uvědomit, že omezující faktory mohou mít různý vliv na rychlost a samotný vzorec rychlosti se může na základě těchto faktorů lišit. Přesný výpočet rychlosti v takových situacích může být složitý a vyžaduje detailní znalosti dané fyzikální problematiky a použití pokročilých výpočetních metod.

Zajímavosti o rychlosti
Rychlost záleží na mnoha faktorech, jako je například prostředí, ve kterém se těleso pohybuje, nebo to, zda se pohybuje, nebo je naopak v klidu. Zde je několik příkladů rychlostí:
- rychlost světla ve vakuu je přibližně 300 000 km/s
- rychlost zvuku v zemi je přibližně 343 m/s
- běžná rychlost chůze dospělého člověka je asi 5 km/h
- rychlejší sportovní běžci mohou běžet rychlostí až 37 km/h
- nejrychlejší známí živočichové jsou gepardi, kteří se mohou pohybovat rychlostí až 110 km/h
- nejrychlejší běžec světa Usain Bolt drží rekord s rychlostí 44,72 km/h
Rychlost je klíčová pro popis pohybu. Její výpočet a pochopení vztahu k vzdálenosti a času je neodmyslitelným základem pro řešení mnoha praktických problémů.
Vědci o rychlosti
K pojmu rychlost se v různých kontextech vyjádřila řada osobností a vědců. Mezi nejznámější patří Galileo Galilei, Isaac Newton či Albert Einstein.
Galileo Galilei (1564-1642)
Italský fyzik a astronom, který je považován za otce moderní vědy. Ve svém díle „Dialog o dvou hlavních světových systémech“ definoval rychlost jako poměr přesunuté vzdálenosti k danému času.
Isaac Newton (1642-1727)
Anglický fyzik a matematik, který je autorem třetího Newtonova pohybového zákona, který říká, že změna pohybového stavu tělesa je přímo úměrná síle působící na těleso a probíhá ve směru této síly. Newton definoval rychlost jako derivaci pohybu podle času.
Albert Einstein (1879-1955)
Německý fyzik, který formuloval teorii relativity. Jeho teorie změnila lidský pohled na prostor, čas a gravitaci. Podle Einsteinovy speciální teorie relativity se rychlost definuje jako změna polohy v prostoru vzhledem k času.
Tyto tři vědce lze považovat za klíčové osobnosti, které definovaly a přispěly k poznání rychlosti ve fyzikálním smyslu. Je však třeba poznamenat, že pojmu rychlost lze najít definice i v jiných oblastech, například v ekonomii, informatice nebo dopravě, kde jsou definice odlišné.