Volby do Evropského parlamentu: vážně i nevážně
Blíží se okamžik, kdy se politické strany a hnutí, potažmo i jejich koalice, definitivně rozhodnou sestavit svou evropskou kandidátku. Zatím tak učinily nejzřetelněji pouze dvě strany: ČSSD a ODS. Vládní ČSSD zveřejnila pořadí dokonce 31 míst, ODS svých skromných 24 kandidátů. Další jsou ale ještě skromnější: KDU-ČSL oznámila prvních 13 míst, US-DEU první dvě místa. Ostatní seskupení oznámila pouze jméno svého lídra – a dál nic.
Vedle tradičních kandidátek, které de facto kopírují různou úroveň vnitrostranické politiky a svého postavení na české politické scéně, se v posledních dnech objevili rovněž kandidáti, kteří voleb využívají, nebo jsou přímo zneužíváni. V takové dojemné trojici se ocitají zejména tři kandidáti: Viktor Kožený, Vladimír Železný a Dolly Buster.
Přitažlivost nevážných kandidátů
Všichni tři mají z různých důvodů společnou vysokou míru přitažlivost. Podnikatel Kožený, žijící na Bahamách, se stal synonymem slavného tunelování 90 let s kontakty na nejvyšší místa: proslavil se svou barnumskou privatizační kampaní a jejími důsledky (nesplněnými sliby věřitelům, finančními machinacemi a vyhýbání se hned několika zatykačům).
Na Železného anabázi je zajímavé i to, že podle svých slov chystá založení vlastní strany, kterou můžete v přípravné podobě nalézt na internetu. Televizní magnát Železný, který v médiích pravidelně dosahuje vysoké pozornosti (média se také silně zajímala již o jeho senátní kandidaturu a de facto ji tím nepřiměřeně podpořila) prý zatím váhá na kandidátce stanout (samozřejmě na 1. místě), ale předseda hnutí Nezávislých (NEZ) Jiří Horák, který se dušoval, že s kandidaturou do Senátu ČR nemá nic společného, mluví o Železného kandidatuře na potkání.
TIP: Jak funguje rychlá půjčka ihned, půjčky pro dlužníky nebo online půjčka ihned na účet?
Také Železný čelí mnoha obviněním z nekalých obchodů, jenom arbitráž za TV Nova stála stát 11 miliard korun; při Železného schopnosti přežít i pád do víru Malströmu ale nepřekvapí, že tento muž dnes tvrdí, že stále vlastní 60% kontroverzní soukromé televize. Zbývá ještě v Německu usazená, původem česká pornohvězda Dolly Buster, která má údajně stanout na čestném 1. místě Nezávislé erotické iniciativy (NEI). To potěší zejména některé pány – a v hospodách si možná pár štamgastů dá nějaké to pivo navíc na její zaručený úspěch.
Napětí mezi kandidáty tradičními, řekněme „vážnými“, a těmi netradičními, které tu nazýváme „nevážnými“, je velmi vysoké. Ti „vážní“ se patrně budou snažit o kampaň, která bude zdůrazňovat v přiměřené míře klady či zápory české integrace do Evropské unie. Budou se snažit donquichotsky chodit třeba do metra a svou neokoukanou tvář budou nastavovat apatickým lidem, kteří si od nich možná vezmou i nějaký ten leták, na kterém budou vysvětlovat, co pro lidi v Evropském parlamentu udělají.
Ti bohatší kandidáti si najmou nějakou nejmenovanou agenturu, která připraví drahou a zaručeně efektivní (marketingovým výzkumem dopředu ověřenou) kampaň.
Z billboardů se potom na nás budou dívat rozesmáté tváře šťastných kandidátů, kteří budou míst ale ve skutečnosti slabý spánek a nervy nadranc. Ale když je podpoří svou pozorností komerční i veřejnoprávní televize, budou mít někteří lidé pocit, že jsou to jejich známí; pokud nepojedou zrovna zase na chalupu, tak jim „to hodí“.
Co budou dělat ti „nevážní“? Jejich prezentace jistě nebude levná, bude patrně z logiky věci velmi veselá a navíc vůči evropských institucím velmi znevažující. Proč se také chovat vážně, když svou kandidaturu myslím jenom jako prostředek k jinému cíli? U obou magnátů, Koženého a Železného se můžeme domnívat, že jim jde především o imunitu, prodloužení beztrestnosti, které se dokázali dosud velmi úspěšně vyhnout, jak jim síly stačily – tu skrýváním na ostrovech, tu ve sklepě.
To paní Buster hledá patrně klid po „náročné práci“ fyzické práci, a kde jinde, pravda, než ve ctihodné instituci Evropské unie by se jí dostalo takové relaxace? Tam mají bazény i fitness centrum. Za kandidaturou pornohvězdy Dolly je ale i silný osten mediální provokace „made in hospoda“: chlapci z NEI si po nějakém to pivku řekli, že „sranda musí bejt“ a ještě jim to může „hodit nějakou korunu“ navíc. Tak proč to nezkusit, vole?
„Nevážní“ kandidáti hrají každý po svém na falešné housle. Využívají demokratické tolerance k tomu, aby na demokracii velmi snadno zaútočili. Díky zájmu pokleslých médií se jim to vrchovatě daří, čímž média opět posilují svůj nebezpečně dvojznačný (a silně subverzivní) vztah vůči povaze režimu; daří se jim to ale i díky velmi slabé schopnosti občanů zabývat se něčím takovým, jako je politika. Dejte nám s politikou pokoj!
Skryté půvaby vážných kandidátů
Co zatím ale víme, o těch „vážných“ kandidátech? ČSSD nasadila na 1. místo letitého velmi uhlazeného bývalého mluvčího Libora Roučka, nyní místopředsedu poslaneckého klubu ČSSD. V závěsu za ním jde rovněž letitý odborář Richard Falbr. Kandidát Rouček, který v jednom rozhovoru řekl, že podporuje federální pojetí Evropy, není ani ryba, ani rak. Působí sice na fotografii jako ten správně nažehlený zástupce washingtonského establishmentu, jistě by ale dobře zapadl i do bruselských lavic.
Dnes si už ale nikdo nepamatuje, jak vesele se tento zástupce lidu bavil druhdy tím, že zesměšňoval jako mluvčí vlády občanské snahy iniciativy Impuls´99. Senátor Falbr to je jiná káva. Kdysi táta lidu, učitel angličtiny (pro estébáky) nyní alespoň v Senátu ČR dává otcovské rady, občas chybí na zasedání nějakého toho výboru, občas přijde: inu, jistě by brzy usnul v Bruselu, natož ve Štrasburku.
ODS nasadila Jana Zahradila, stínového ministra zahraničí. Distinguovaný poslanec a místopředseda ODS se proslavil svým podílem (spolu s duchovním otcem Miroslavem Bednářen) na eurorealistické doktríně. Do té doby poslušný Klausův stín se díky kritice Evropské unie vypracoval mezi známé politiky, kteří již dnes hledají jako poslanci-pozorovatelé ty správné nacionalistické spojence.
Až je najdou, dozvíme se více. Bude pan Zahradil patřit k nově se formující neofašistické klice, nebo se uskromní a rozhodne se být umírněnější skeptik? Nebýt Zahradila, byl by tento národ eurooptimistický. Takhle si zvyká, že za něj bude Zahradil mlátit jemně pěstičkou do stolu. Pokud se do Evropského parlamentu dostane i Hynek Fajmon, stojící na 4. místě, budou tam možná „po tchatcherovsku“ bouchat zjemnělí mužové dva – třeba v rámci registrovaného partnerství zaručeně převzatých myšlenek.
Dvě strany nasadily ženy na první místo, dvě strany zvolily lékařky a ještě k tomu senátorky. Lepší záměnu nemohla KDU-ČSL a US-DEU (vina padá ovšem na unionisty) vymyslet. Senátorka Zuzana Roithová (KDU-ČSL) a Helena Rögnerová (nezávislá na kandidátce US-DEU) mají dokonce příjmení na stejné „R“ a navíc pro některé „vlastně německé“. Budete volit Roithovou nebo Rögnerovou?
Která se umí půvabněji usmát? Budou v Evropském parlamentu vlastně co platné? Senátorka Rögnerová uvedla při své nominaci, že má státnici z angličtiny! Senátorka Roithová se jí v tyto dny pilně učí! Jedno plus má ale lidovecká Roithová vůči Rögnerové: senátorka Roithová totiž nikdy neusilovala stát se komunistkou a svou kandidaturu bere až s mariánskou trpělivostí a pokorou.
Lidovci ji totiž svého druhu do Bruselu vyhánějí: to ďábel-předseda Kalousek vymetá ve své straně chlév po svém předchůdci Cyrilu Svobodovi, blahé paměti. Senátorka Rögnerová? Ještě v roce 1989 jí to táhlo do KSČ. Co tím US-DEU oznamuje svým voličům?
To pokračovatelka stejných myšlenek jinými prostředky, kdysi KSČ, nyní KSČM, nasadila místopředsedu Miloslava Ransdorfa. Co tím oznamuje ona? Je to jenom úlitba bohům v kalouskovském stylu (Míla už je v Čechách trochu okoukaný), těším se ale na to, až Ransdorf zaujme v evropském plénu nějakou tou zaručeně delší historickou reminiscencí; je to ale i svého druhu splněním intelektuálních ambicí kandidáta. To 2. místo pro kosmonauta Vladimíra Remka je vlastně lidskou rehabilitací za léta polistopadového ponížení, které ho přimělo k útěku do luxusního „moskevského exilu“.
Bude zajímavé sledovat, kolik komunistických voličů přijde k urnám, když právě KSČM se vždy vyjadřovala k myšlence spojené Evropy odmítavě. Pravda, ne všichni, každopádně ne Ransdorf, který tam svým nonkonformismem levicového intelektuála najde jistě své pole působnosti.
Velkou neznámou jsou menší uskupení, o kterých se pravidelně v médiích píše jako o „neparlamentních“ stranách. Zmiňme například stranu Zelených. Na 1. místě své vlastní kandidátky mají šéfredaktora Literárních novin Jakub Patočku. Mladý bouřlivák, který se ještě před nějakou dobou přivazoval k temelínské elektrárně, umí dobře formulovat, rád se poslouchá i opakuje a k vlastnímu sebeuspokojení ovládl i list intelektuálů 60. let, který natřel tak trochu na „růžovo“.
Ne, Patočka se nerozhodl pro homosexuální kartu, ale zajímavou (a občas i třaskavou) směsici levicového intelektualismu s nějakým tím eko-názorem. Pozoruhodné na kampani Zelených může být jejich skutečný evropský federalismus, v rámci kterého již oznámili na konec února do Říma vznik Evropské strany zelených. Kázeň a evropská podpora může za pár let vytvořit z této strany silného hráče i v českém kontextu. O tom, zda tato strana „mimo levici a pravici“ bude mít akcent liberální, ale rozhodují již dnešní dny.
Nedostatkem tzv. koordinační rady stran, které sice spojuje celkem 9 politických stran a hnutí, je skutečnost, že někteří z nich dosud nevyzuli gumáky ODS: Evropské demokraty (ED) sice údajně vede Jan Kasl, knipl douplošníku má ale v rukou už od loňského léta senátor Josef Zieleniec. Ten se také katapultoval na 1. místo kandidátky a své věrné „evropské demokraty“ používá jako zástěrku k vlastní strategii. Zieleniec, kdysi šedá eminence ODS a Jan Kasl, trochu nešťastný pražský ex-primátor taktéž za ODS, se nyní svorně snaží přesvědčit, že oni jsou tou „evropskou budoucností“.
Domluvili se k tomu se Sdružením nezávislých kandidátů (SNK), které dělá Zieleniecovi v regionech stafáž. Výcvik, kterého se Zieleniecovi i Kaslovi v ODS dostalo, je bohužel na jejich základních způsobech vidět do té míry, že zablácené stopy po vysokých botách ODS jsou k vidění na kobercích, kam jejich guma došlápla. Kdyby občas alespoň použili rohožku…
Tajemství dosud zůstává zahaleno chování dalších stran v koordinační radě, včetně Cesty změny (CZ), která společně s Občanskou demokratickou aliancí (ODA) a Liberální reformní stranou (LiRA) založili na konci roku platformu Evropské liberální fórum (ELF). Spekulace o tom, že by se na 1. místě jejich společné kandidátky mohla objevit senátorka Jaroslava Moserová, zatím politici z těchto stran nekomentovali. Ona sama, jež stála u zrodu názvu ELF, by ale raději viděla liberální strany všechny společně.
Další dny tedy patrně ukáží, najde-li se ještě prostor pro další typ vyjednávání mezi liberály a dalšími subjekty. Zieleniecovo nafouklé ego ale již dnes mluví k tomuto názoru odmítavě ústy některých Kaslových lidí. US-DEU zase ústy předsedy poslaneckého klubu Karla Kühnla zveřejnila, že nabízí ostatním podíl na kandidátce od 3. místa.
Únava bez čistých emocí
Půvab sestavování „vážných“ kandidátek spočívá v detailu. Zatímco kandidáti „nevážní“ se detaily nezabývají – mají na paměti naopak velké celky a nabité hlučící auditorium – ti vážní snižují svůj šarm přepečlivým odměřováním na lékařských miskách vah. Lidská povaha, mající sklon k únavě a odmítání dlouhodobého obtěžování, je až příliš náchylná vidět při pohledu z okna nejraději čistý horizont.
Filmové plátno a televize přinášejí pravidelné čisté emoce. Ano, co vlastně dělat s tou politikou, která je tak strašlivě vážná, občas dokonce nudná až k uzoufání, a navíc přináší pravidelnou frustraci?
Publikováno: 25. 10. 2004
Cílem portálu Vdenik.cz je poskytnout návštěvníkům důležité informace co nejpoutavější formou. Články píšeme o diskutovaných tématech z nejrůznějších oblastí - např. z podnikání, pojištění, nejnovějších trendů ve světě či cestování. Vždy míříme na největší srozumitelnost a čtivost.
Více
